Historie
Z historie horažďovického tenisu (1933-1950)
„Myšlenka zříditi v Horažďovicích tenisové hřiště jest přes 20 roků stará, ale nedošla dodnes uskutečnění. V poslední době ujal se jí správce Hospodářského družstva p. Josef Valenta, jež promluvil o této záležitosti ve valné hromadě Tělocvičné jednoty Sokol a doporučoval zřízení tenis hřiště na letním cvičišti Sokola u nádraží.“ Tato slova pronesl dne 14. února 1933 tehdejší starosta města Dr. Karel Pták na informativní a ustavující schůzi Tenis-klubu v Horažďovicích, která se konala v červeném pokoji hotelu Modrá hvězda – můžeme se tak dočíst v knize zápisů z výborových a členských schůzí klubu.
Přihlášky rozeslány
Před ustavující schůzí byly rozeslány přihlášky všem členům Sokola a ostatním občanům města. Přihlásilo se 23 zájemců (jejichž jména pro zajímavost uvádíme: starosta města Dr. Karel Pták s chotí, správce hospodářského družstva Josef Valenta s chotí, majitelka lékárny Marie Příbramská, starosta Sokola a obchodník Jan Schrabal, disponent Vilém Vlk s chotí, choť majitele mlýna Emilie Mrskošová, majitel obchodního domu Augustin Zíka, choť učitele Marie Rašková, účetní hospodářského družstva Vilém Karhan, majitel parní pily Václav Mašek s chotí, choť městského tajemníka Marie Kudrová, stavební inženýr Antonín Chramosta s chotí, správce mlýnů Antonín Šípek s chotí, sekční šéf Vilém Elias, tajemník Svazu lékárníků Václav Jára s chotí a choť garážmistra Zdena Svačinová), tito byli později považováni za zakládající členy klubu a měli díky tomu drobné výhody.
Dále byla účastníkům schůze položena zásadní otázka, má-li se vytvořit nový samostatný klub, nebo se připojit k Tělocvičné jednotě Sokol. Všemi hlasy byla přijata první varianta, zúčastnění se závazně přihlásili a slíbili zaplatit členský poplatek, který byl předběžně stanoven na 200,– Kč. Po té následovaly volby přípravného výboru, které dopadly následovně: předseda – Josef Valenta, místopředseda – Dr. Karel Pták, jednatel – Vilém Vlk, pokladník – Vilém Elias, správce hřiště – Antonín Chramosta. Nový předseda klubu sdělil, že již zahájil jednání s panem sekčním šéfem Eliasem o dlouhodobém pronájmu pozemku blízko tehdejšího Hospodářského družstva a zahradnictví pana Poustky. Pan Elias projevil ochotu k pronajmutí a dokonce nevyloučil možnost případného pozdějšího prodeje – nájemné bylo stanoveno na ročních 180,– Kč a pozemek přislíben na dobu 15 let. První ustavující schůze byla ukončena usnesením o maximálním počtu členů klubu, který byl stanoven na 40, a zmocněním výboru, aby vypsal soutěž na pozemní stavbu hřiště a opatřil nabídky na síťovinu, válec, míčky, rakety apod.
Kurty za 30 dní a 8.500,- Kč
Již 12. března 1933 byl v soutěži vypsané na stavbu hřiště vybrán stavitel Alois Ouředník, jehož nabídka slibovala postavit během třiceti dní kurt za 8500,– Kč. Jelikož mělo tehdejší jmění klubu hodnotu 3364,– Kč (uložených v Okresní záložně hospodářské), bylo členům klubu doporučeno vypsání dobrovolné půjčky, která by byla členům splácena odpočtem ročních členských příspěvků. Půjčili téměř všichni, většinou částkami od 100 do 500,– Kč, čímž klub „zbohatl“ o 3650,– Kč (o několik let později budou ještě ti, kteří zapůjčili sto korun, požádáni, aby svou půjčku navýšili alespoň o jednonásobek). Přesto si klub ještě musel půjčit od Hospodářského družstva.
Systém poplatků byl stanoven následovně:
• člen: 40,– Kč/rok
• host: 12,– Kč/hodina, 50,– Kč/měsíc, 30,– Kč/polovina měsíce
• děti členů: 5,– Kč/měsíc
• děti nečlenů: 10,– Kč/měsíc
Jako sběrači pracovali od roku 1939 chovanci z dětského domova.
Ke zlepšení povrchu hřiště byl objednán materiál ze Žichovic, kde bylo velmi kvalitní hřiště. Materiál se však neosvědčil, patrně byl použit jiný než na žichovickém kurtu. Hráčský komfort zajišťoval dělník, najatý na udržování hřiště a lajnování (nelajnovalo se vápnem jako dnes, ale sádrou) za měsíční plat 50,– Kč, a sběrači míčků, kterým se platilo výhradně tzv. lístky („a sice za každou hru do 30ti minut neb pinkání do 20ti minut obdrží sběrači 4 lístky“), z nichž každý měl hodnotu 10 haléřů a byl sběrači později proplacen. Bloky s lístky se kupovali u předsedy nebo jeho zástupce – 100 lístků za 25,– Kč. Jako sběrači pracovali od roku 1939 chovanci z dětského domova.
Rozpis, nejdříve podle manželských párů
V herním řádu se mimo jiné píše, že „pravidelná hra děje se pouze ve čtyřhře. Dvouhra je dovolena pouze se souhlasem ostatních přítomných hráčů. Normální hra neb pinkání nesmí trvati déle než 30 minut, pakliže jsou ještě jiní hráči na řadě dle rozvrhu hodin.“ Členů bylo totiž na jeden kurt příliš mnoho a tak muselo dojít k vytvoření rozpisu – nejdříve podle manželských párů a později na muže a ženy.
V klubových stanovách najdeme několik zajímavostí. Například přijetí nového člena bylo vždy projednáváno výkonným výborem, který mohl zájemcovu přihlášku bez udání důvodu zamítnout. Valná schůze každý rok volila pětičlenný výbor a dva revizory účtů (dnes čítá výbor devět členů). Pokud došlo na kurtu mezi hráči ke sporu rozhodoval o něm výbor, který v této situaci zastával úlohu smírčího soudu. Bylo-li žádáno některým členem o vyřízení sporu, byl předseda povinen svolat do tří dnů výborovou schůzi a předvolat do ní žadatele i jím udaného odpůrce.
Rozšiřování klubu
V následujících letech se členové snažili rozšířit majetek klubu o různé důležité herní rekvizity, získávat zkušenosti komunikací s již zaběhlými kluby v okolí a také se snažili upozornit na své hřiště v soudobých novinách, aby tak přilákali na hřiště hosty, což se poměrně dařilo a zvyšovalo se tak klubové jmění. Pamatovalo se i na kulturní vyžití v zimním období, kdy dámy pořádaly ve spolkové místnosti na Modré klubové večírky – pan Dr. Pták zapůjčil stolní tenis a pan Ing. Chramosta gramofon s deskami.
Čarokrásné údolí zlatonosné Otavy
V roce 1939 se dokonce na horažďovickém hřišti konal velký klubový turnaj. Časopis Pošumavský kraj o tom píše: „Tenisový klub v Horažďovicích uspořádá v týdnu od 30. července do 6. srpna na svém hřišti, které s velkými obětmi zbudoval obětavostí svého členstva, velký klubový turnaj, v němž má býti pro rok 1939 vyznačen mistr TK Horažďovice. Vítáme tuto akci ušlechtilého závodění o prvenství v klubu tím spíše, že dopřáno jest mnohaletým hostům z Prahy a Plzně, kteří užívají chvilek svého oddechu v čarokrásném údolí zlatonosné Otavy, že mohou se zúčastniti tohoto závodu, který je veden v duchu pravého přátelství a má ten význam, že navázané přátelství v nejušlechtilejším našem sportu, získá městu trvalé letní hosty. Hned prvý den turnaje, 30.července, přinesl zajímavý souboj ve vylučovacích závodech mezi jednotlivci. Bylo radost pohledět na osmahlá statná těla našich juniorů, kteří svými výkony překvapili. O turnaj jeví zájem nejen přátelé bílého míčku, ale i ostatní obyvatelstvo. Zdar vám, kteří v ušlechtilé snaze chcete povznésti čest a jméno našeho města.“
Válečné období
První válečná léta přinesla řadu změn – každou schůzi bylo třeba hlásit Okresnímu úřadu ve Strakonicích a také se několik členů odstěhovalo, takže byl výbor poněkud pozměněn. Díky vypuknutí 2. světové války se na horažďovickém kurtu roku 1939 příliš nehrálo, ale hned následující rok bylo na hřišti velmi rušno, především co se hostí týče. V srpnu 1940 zavítali na horažďovické dvorce také hráči ze Sušice a náš klub si tak mohl připsat své první historické vítězství. Roku 1941 byl TK Horažďovice přijat Československou lawntenisovou asociací (župa západočeská) za člena. Zajímavostí také je, že v roce 1942 se nové tenisové míčky vůbec nevyráběli a jedinou možností tak bylo poslat je do opravy firmě Fatra (bylo zasláno 36 kusů). V posledním válečném roce se na kurtu TK Horažďovice vůbec nehrálo, v knize zápisů se o tom r. 1946 píše: „Předseda pan J. Valenta vysvětluje, že činnost na hřišti v uplynulém období, pro známé válečné události, nebyla. Ani po osvobození, po 5. květnu 1945, jsme nemohli s činností započíti, neboť většina členů byla zaneprázdněna důležitými úkoly ve městě aneb byla na vojně. Činnost hodláme obnovit teprve letos. Bude však třeba větší investice do oprav.“
Roku 1948 byl klub připojen k Tělovýchovné jednotě Sokol a od té doby tedy vystupoval pod názvem Tennisový oddíl Sokola v Horažďovicích. Předsedou výboru se ve volbách r. 1949 stal Ing. J. Březina, místopředsedou V. Behenský, jednatelem P. März, pokladníkem J. Chval, správcem hřiště B. Zýka (jeho zástupcem M. Kazda), zapisovatelem J. Januška a revizorem účtů K. Hlaváč.
Rokem 1950 zápisy končí, ale ne tak bohatá historie našeho klubu, který na své počátky úspěšně navázal.
